top of page

Druhy piva:

Piva se dělí na piva výčepní (8°–10°), ležáky (v rozmezí 11°–12,5°) a speciální (nad 12,5°) a také podle způsobu kvašení na svrchně, spodně a spontánně kvašená piva. Nejtypičtější druhy v Česku jsou spodně kvašená piva výčepní a ležáky. 

 

V roce 1997 se přešlo v Česku na nové dělení, které lépe odpovídá zvyklostem Evropské unie. Pivo se začalo dělit na čtyři základní skupiny dle barvy a extraktů původní mladiny před zkvašením, obsahu alkoholu či způsobu konečné úpravy.

 

Základními skupinami jsou skupina světlá, polotmavá, tmavá (z tmavého nebo karamelového sladu) a řezaná piva (při stáčení smíšené z tmavého a světlého piva). Podskupinami pak pivo výčepní, ležáky, speciální, portery, se sníženým obsahem alkoholu, se sníženým obsahem cukrů, pšeničná, kvasnicová, nealkoholická, ovocná a lehká.

 

Kategorie piva je povinným údajem při označení piva při prodeji. Níže jsou uvedeny všechny známější druhy piv dle způsobu kvašení.

 

 

 

Svrchně kvašená piva

Pojem Svrchní kvašení vychází z chování kvasnic při konci hlavního kvašení. Svrchní kvasnice vyrobí na hladině jakousi "krustu" podobnou tomu co udělají pekařské kvasnice při výrobě kvásku.

 

Svrchně kvašená piva vznikají při teplotách okolo 15–20 °C s využitím kvasinek, či za pomoci spontánního kvašení vlivem mikroflóry mléčných či octových bakterií. Využívá se k výrobě veškerých svrchně kvašených pšeničných piv. Vznikající kvasnice jsou z hladiny kádě sbírány a zkvašená mladina se následně ukládá do sudů a nebo do tanků, kde dozrává za přirozené či sklepní teploty po dobu několika dní až měsíců. 

 

K obvyklému problému svrchního kvašení patří spojování kvasinek s bakteriemi z okolního ovzduší, což znemožňovalo historicky používat tuto metodu v letním období. V současnosti je technicky možné kontrolovat teplotu a okolní atmosféru uměle, takže je možné využívat svrchní kvašení po celý rok. Toto mělo za následek oživení této metody v současnosti.

  • Pšeničná piva:

 

Pšeničné pivo je takové, při jehož výrobě byla nejméně jedna třetina z celkového extraktu dodána pomocí pšenice či pšeničného sladu. Pšeničné pivo tak, jak je známe dnes, je charakterizováno světlou až slámovou barvou, vysokou nasyceností a bohatou pěnou. Pšeničné pivo se také převážně prodává nefiltrované.

 

Vůně pšeničného piva je také velmi odlišná od toho, co je považováno za standard. Jsou v ní cítit kvasnice, mírná kyselost a mnoho rozličných ovocných vůní, hlavně banán a hřebíček. U spontánně kvašených pšeničných piv z belgie bývá charakteristická "sezonní" vůně - třeba po švestkách a podobně.

 

Chuť pšeničných piv bývá dle regionu původu značně rozdílná a kolísá od nakyslé až po trpkou, nasládlou a ovocnou. Vždy se však konzumentovi dostává zajímavé harmonie chuti, jež je dána právě obsahem pšenice a druhem použitých kvasnic a typu kvašení.

 

V zemích, kde je v současné době pití pšeničného piva hojně rozšířeno, se můžeme setkat i s ochucenými pšeničnými pivy.

  • Ale:

 

Ale je druh svrchně kvašeného piva vyráběného s použitím ječného sladu a kvasnic Saccharomyces cerevisiae. Tyto kvasnice umožňují pivu kvasit rychle, dostává sladší, plnou chuť.

 

Některá zejména belgická Ale jsou kvašeny při vyšších teplotách (nad 25 stupňů Celsia), což způsobuje produkci vyšších esterů a často dodává pivu ovocný nádech.

 

U většiny Ale se chmel nepoužívá pouze ve varně, ale je rovněž spařen zvlášť v zařízení zvaném "hopback". Spaření chmele zajišťuje uvolnění aromatických olejů, které se při varu odpařují, ale brání uvolnění hořkých kyselin, které by pivo činily již nepitelné. Pro tento účel se používají vysoce aromatické chmely zejména z Austrálie, Nového Zélandu a USA.

 

U většiny se rovněž přidává chmel i po ukončení fermentace (tzv. studené či suché chmelení) kvůli zvýšení chmelové chuti a také pomáhá pivo konzervovat.

  • Stout:

 

Je velmi tmavé pivo vyráběné z praženého sladu, které je vyráběno hlavně v Británii. Může se podávat i nechlazené.


 

  • Porter:

 

Je tmavé pivo podobné Stoutu, které je původně z Londýna. Chuťově se jedná o vyzrálé pivo, které se podává chlazené na teplotu 13 °C. Existují i spodně kvašené portery.

  • Trappist:

 

Trappist je druh svrchně kvašeného piva vyráběného v trapistických klášterech buď přímo mnichy, nebo pod jejich dohledem.

 

Trapistické pivo patří mezi belgická piva typu Ale či ječná vína. Aby mohlo být pivo označováno jako trapistické, musí splňovat přísná pravidla. Na světě existovalo donedávna jen sedm pivovarů, které mohly nazývat své pivo trapistou. V roce 2012 přibyl další trapistický pivovar v Rakousku. A v roce 2013 dva pivovary v USA a v Holandsku. Celkem je jich tedy deset.

 

Nejznámějším z těchto trapistických klášterních pivovarů je Notre-Dame de Scourmount blízko města Chimay, v nejjižnější části Belgie nedaleko hranice s Francií

  • Německá svrchně kvašená piva:

 

Altbier – „staré pivo“ jehož výroba je spjata s městem Düsseldorf. Pivo je výrobou podobné Ale. Má měděnou barvu a chuťově je čisté.


Kölsch – pivo vyráběné v oblasti Kolína nad Rýnem. Je velmi vhodné jako digestiv – pro povzbuzení trávení. Je nazlátlé barvy, aromatické, chuti jemné, nahořklé s lehkými ovocnými tóny.

Spodně kvašená piva
 

Spodně kvašená piva vznikají za kvašení, které probíhá při nižších teplotách pohybujících se v rozmezí 8–14 °C. 

  • Ležáky:

 

Po procesu kvašení měsíc a déle leží, od toho označení ležák.

 

Pivo plzeňského typu (Pilsener, Pils) – světlý průsvitný ležák s chmelovou chutí, který se podává chlazený na teplotu 7 – 9 °C. Pochází z Plzně.


Dortmundský typ - silnější sladové chuti, méně chmelené a s nižším obsah CO2. Světlá ale sytější barva oproti Pilsnerům.


Bock – německý nasládlý a silný ležák, s barvou od světle oranžové až po hnědou. Pochází z Mnichova.


Märzen – podobný bocku, ale načervenalé barvy. Pochází z Bavorska a název je odvozen od německého měsíce března. Je velmi rozšířen na pivních slavnostech během Oktoberfestu.


Vídeňský typ - polotmavé rudé barvy s jemně nahořklou kořeněnou chutí.


Kellerbier - německé často nefiltrované pivo.


Oud bruin - holandské tmavší a sladší pivo, bývá poměrně slabé.

  • Piva výčepní:
 

Mají oproti ležáku nižší stupňovitost (8°–10°).

Spontánně kvašená piva

 

V historii jediný způsob kvašení piva – zkvasí se prostě tím, co je ve vzduchu a tím co zbude v sudech po předchozí várce. V dnešní době jsou tato piva nejvíce rozšířena v Belgii a některých částech Francie a Nizozemí.

 

 

 

  • Lambic:
 

Je pivo původem z Belgie, chuťově připomíná Chardonay nebo suchý Vermut.

 

Pivo se vaří hlavně od podzimu do jara, protože přes léto jsou "vzdušné" kvasnice příliš divoké a výsledný mok by získal mnoho nežádoucích chutí. Lambic je velmi málo nasycen oxidem uhličitým. Výroba trvá několik týdnů až měsíců – záleží na druhu a množství kvasinek, jež se usídlí v mladině.

 

Lambic je charakteristický i tím, že žádná várka nechutná stejně. Je tradičně spontánně kvašený, s vysokým podílem pšenice, bez chmelové chuti a dozrávající v dřevěných kádích. Empirický výrobní proces Lambicu je velmi podobný výrobě piva v dobách před využitím vědeckých poznatků.

 

 

  • Gueuze:
 

Je perlivé pivo, vzniká řezáním lambiků starých a mladých. Jeho míchání je velmi podobné výrobě sladové whisky – poměr mladých a starých Lambiců je rozdílný s důrazem na co nejstálejší chuť výsledného produktu.

 

Hlavně díky míchání starých a mladých piv a dokvašováním a zráním v lahvích se vyvine více oxidu uhličitého a Gueuze je tak svým charakterem perlení podobný perlivým vínům šampaňského typu. Také proto se správně servíruje do sklenic podobných šampuskám. Některá Gueuze dozrávají v lahvích i několik let.

 

  • Kriek:
 

Směs Lambiců podobná směsi na Gueuze navíc při dokvášení doplněná celými třešněmi. Zrání probíhá v lahvích cca 6 měsíců.

 

  • Frambozen:
 

Stejné jako Kriek, ale přidávají se maliny.

 

  • Faro:
 

Směs Lambiců smíchaná před dokvášením s hnědým cukrem nebo karamelem.

 

 

  • Nealkoholická piva:
 

Nealkoholické pivo je označení kvašeného nápoje z obilného sladu s nízkým nebo žádným obsahem alkoholu.

 

Ve světě přitom nepanuje jednota v pojmenování tohoto druhu piva ani ve stanovení hranice mezi pivem alkoholickým a nealkoholickým. Např. v USA se používá název „non-alcoholic beer“, v EU „alcohol-free beer“, v obou případech však nápoj může obsahovat až 0,5 % alkoholu, a přesto smí být nazýván nealkoholickým. Ve Velké Británii se jako „no alcohol“ nebo „alcohol-free“ označují pouze piva s objemem alkoholu menším než 0,05 %. Piva s objemovým procentem alkoholu v rozmezí 0,05 % - 0,5 % nesou označení „dealcoholised“. V islámských zemích se naopak důsledně požaduje, aby nealkoholická piva neobsahovala absolutně žádný alkohol.

 

V České republice platí evropský úzus a jako nealkoholické pivo může být označen sladový nápoj s objemem alkoholu menším než 0,5 %. Vedle neutrálního „nealkoholického pivo“ se lze setkat také se zkráceným pojmenováním „nealko pivo“ či s názvy vzniklými synekdochickým přenesením názvů značek (Pito, Birell) na všechny nápoje tohoto druhu („pito“, „birell“).

bottom of page